Oblékání nevěsty. Bizarní elegance ve snovém světě

Toaleta žen je v malířství velmi oblíbený motiv, který už byl nesčetněkrát zpracován. Pokud by však Max Ernst nepojmenoval jeden ze svých nejslavnějších obrazů tak, jak jej pojmenoval, nejspíš bychom díky surrealistickému způsobu zobrazování nad jeho tematikou hodně dlouho přemítali. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno zveřejnila článek s životopisem tohoto umělce, připojuji k němu i rozbor zmíněného obrazu.

Max Ernst: Oblékání nevěsty, 1940. Zdroj: artchive.com

Odkud vítr vane – německá renesance, symbolismus i de Chirico

Už při prvním pohledu můžeme usoudit, co bylo Maxi Ernstovi velkou inspirací při tvorbě Oblékání nevěsty. Napodobuje v něčem zaprvé styl “severské” renesance v šestnáctém století, zejména německých autorů (Hans Holbein mladší, Lucas Cranach starší, Matthias Grünewald), zadruhé svou teatrálností a atmosférou připomene symbolistické malby, některé prerafaelity a Gustave Moreaua.

Matthias Grünewald: Ukřižování (levý detail), 1515. Zdroj: friendsofart.net

Strojení nevěsty do šatů je intimní akt, zde však dostává rysy divadelní scény, je tvořen pro diváky. Kulisy, v nichž se scéna odehrává, a které vypadají jako prázdná ulice nějakého města, mají své kořeny také ve starší tvorbě, a to té od Giorgia de Chirica, s nímž Ernst přišel poprvé do kontaktu v roce 1919 a byl jím zcela ohromen. Vzpomeňte si na ostrý kontrast světla a stínu, opuštěná zákoutí Florencie a monumentální architekturu.

Královna zvířat

Zdroj: wtfarthistory.com

“Obsah” obrazu je pak, dá se říci, pravověrně surrealistický. Jeho prvky nejspíše nebyly vybírány po pečlivé úvaze, nýbrž na základě psychického automatismu, tak, jak “rozhodlo” podvědomí. Nalezneme v něm falické symboly, kopí, mířící tam, kde tušíme nevěstino pohlaví, snad ani netřeba komentovat. Těžký rudý háv, v němž se nevěsta nalézá, má barvu krve, ale také plodnosti. Připomíná tak jakousi královnu, plodný středobod vesmíru, ovládaného biologickými zákony. Její zakulacené bříško by tak nemuselo mít svůj tvar jen náhodou. Vědoucí soví oči, sexuální aura a bohatost jejího odění z ní tvoří jasnou dominantu celé scény.

Prvky, jejichž význam je méně jasný, jsou ovšem přítomny také. Co je například ta malá nestvůrná postava, plačící pod nevěstinýma nohama? Proč z nevěsty jako člověka vidíme jen její tělo a oko, vykukující v róbě? Co znamená ten soví obličej na její hlavě? Do kategorie “záhady” spadá i obraz v levém horním rohu, kde se nevěsta objevuje ve stejné póze a stejném odění v krajině, kde zarůstají pravděpodobně antické ruiny.

Ernst a Carringtonová v r. 1937. Zdroj:
cryptomundo.com

Opeřené alter ego

Max Ernst se údajně dlouho ztotožňoval s ptáky a tvrdil, že má ptačí alter ego, které pojmenoval Loplop – Nejvyšší z ptactva. Skrz tuto optiku bychom si tím pádem mohli ptáka nalevo s kopím vykládat jako samotného Ernsta, zatímco nevěsta, na niž míří, objekt jeho touhy. Znalci ji často identifikují jako Leonoru Carringtonovou, tehdejší Ernstovu milenku.
Ať už je to tak, či onak, ať už se ve svých výkladech děl nejen Ernstových, ale surrealistických mýlíme nebo ne, jedno se Oblékání nevěsty rozhodně upřít nedá – ten silný sexuální náboj a punc záhady, jehož malíř dosáhl s použitím zdánlivě spolu nesouvisejících prvků a specifických kontrastů, jako například také kontrastu zvířeckosti, nestvůrnosti a sugestivních barev se vznešeností, lidskostí námětu odívání nevěsty. Oblékání nevěsty je fascinující a hrozivé zároveň; možná tím, jak se dotýká hlubin naší psychiky, jíž i přes všechny vědecké objevy stále úplně nerozumíme.

Lee Miller, Max Ernst, Leonora Carringtonová a Paul Eluard v Cornwallu, v r. 1937.

MAX ERNST

Max Ernst před svým Pokušením sv. Antonína. / Max Ernst in front of his painting Temptation of St. Anthony.
Zdroj: politiken.dk

“2. dubna 1891 ve třičtvrtě na deset se Max Ernst v německém Brühlu vyklubal z vajíčka, které jeho matka snesla do sokolího hnízda, na němž onen pták seděl ještě více než sedm let.” (Glenn, 2008) Takto údajně popisoval své narození malíř, jenž je neodmyslitelně spjat s historií dada a surrealismu jakožto jeden z jejich průkopníků a vůdčích jmen. Géniem, který svůj talent uplatnil ryze coby malíř samouk bez jakékoliv akademické průpravy,  dnes začíná oddíl našeho surrealistického seriálu s konkrétními umělci. Chystáte-li se na velkou retrospektivu Ernstova díla ve vídeňské Albertině, bude se vám jistě hodit.

Max Ernst: Oidipus Rex, 1922. Zdroj: arthistory.about.com

“On the 2nd of April, 1891, at quarter to ten in Brühl, Germany, Max Ernst hatched out of an egg laid by his mother in a falcon’s nest, on which the bird sat for over seven years” (Glenn, 2008). This is allegedly how the painter, inseparably tied to the history of Dada and surrealism as one of their founders and leading representatives, described his birth. Our surrealism series begins today with a part dedicated to the genius who applied his talents in painting without any kind of academic background. If you’re planning to review Ernst’s work in the Albertina Museum in Vienna, you’ll surely find this short survey useful.
Max Ernst se narodil jako třetí z devíti dětí do středostavovské křesťanské rodiny, která žila v Brühlu nedaleko Kolína nad Rýnem. Jeho otec učitel vládl v rodině pevnou rukou, nicméně svou zálibou v malování inspiroval svého syna, aby začal brzy malovat také. Kromě této domácí průpravy se Ernst nikdy nedostal k profesionálnímu vzdělání, co se umění týče, a vytvořil si vlastní malířské techniky.

Max Ernst was born as the third out of nine children into a Christian middle class family residing in the town of Brühl near Cologne, Germany. Although his father ruled the family in a strict manner, his fondness of painting inspired young Ernst to take it up as well. Aside from this ‘home schooling’, Ernst never received any formal artistic education and instead went on to develop his own painting techniques.

Na schůzce s přáteli / A Friends’ Reunion, 1922. Zdroj: juliabunny.tumblr.com
V r. 1911 se spřátelil s Augustem Macke a připojil se k jeho skupině Die Rheinischen Expressionisten (Rýnští expresionisté), přičemž už v té době byl rozhodnut, že život učence či vědce není nic pro něj. Než svá studia filosofie a psychologie v roce 1914 ukončil, stihl spousty dalších věcí: v Kolíně nad Rýnem se na výstavě Sondenburg poprvé setkal s tvorbou Cézanna, Picassa, Muncha a van Gogha, roku 1913 se seznámil s Guillaume Apollinairem a Robertem Delaunayem a následující rok s Jeanem Arpem, který se stal Ernstovým celoživotním kamarádem.

In 1911 he befriended August Macke and joined his group Die Rheinischen Expressionisten (the Rheinish Expressionists) while he was already determined at that time that a life of a scholar or a scientist was not for him. Before finishing his studies of philosophy and psychology in 1914, he was quite busy with other things: he encountered the works of Cézanne, Picasso, Munch and van Gogh at an exhibition in Cologne, in 1913 he met Guillaume Apollinaire and Robert Delaunay and the year after that Jean Arp, who became his lifelong friend.

Panna Marie trestá Ježíška před třemi svědky /
Virgin Mary Spanking the Christ Child before Three Witnesses:
André Bretonem, Paulem Éluardem a autorem, 1926. Zdroj:  i12bent.tumblr.com
Max Ernst v uniformě.
Zdroj: artistandstudio.
tumblr.com

Pak přišla první světová válka. Max Ernst musel narukovat a sloužil na západní i východní frontě. Navzdory prožitému byl schopen pokračovat v započatém díle a v roce 1916 vystavoval na expozici, pořádané expresionistickým časopisem Der Sturm v Berlíně (časopis spoluvytvářeli němečtí a francouzští umělci i navzdory vzájemné nevraživosti čelních představitelů jejich zemí kvůli válce). Rok po skončení války založil s J. T. Baargeldem kolínské hnutí dada a začal vytvářet své první koláže. Hrůzy války, které na vlastní kůži zažil, měly samozřejmě na jeho tvorbu hluboký a dlouhotrvající vliv, ať už jde o objekty či vizuální techniku jeho děl.

Roku 1922 odletěl do Paříže, kde se zapojil do rodícího se surrealistického hnutí v čele s Paulem Éluardem (rovněž jeho blízkým přítelem) a André Bretonem. V Paříži zůstal až do roku 1941 a získal status předního avantgardního umělce, zakládajícího a významného člena surrealistického hnutí, ačkoliv jej a mnoho dalších Breton vyloučil či odešli sami. Vynalezl techniku frotáže a spolu s Joanem Miró také gratáž, při níž je zpravidla suchá barva seškrabávána z plátna, aby odhalila jinou vrstvu pod ní. 

Then came the First World War. Max Ernst was conscripted into the German army and served on both the Western and Eastern fronts. Despite his experiences, he was able to continue in the work he embarked on and in 1916 he took part in an exhibition organized by the expressionist magazine Der Sturm in Berlin (both German and French artists contributed to the magazine despite their countries leaders’ war-induced hatreds for each other). A year after the war, he introduced – together with J. T. Baargeld – Dada in Cologne and began creating his first collages. The horrors of war, which he experienced first hand, naturally had a profound, long-lasting impact on his work, be it the objects or the visual techniques of his works.
Les a slunce / Forest and Sun, 1931. (Frotáž) Zdroj: moma.org

In 1922 he flew to Paris where he joined the emerging surrealist movement led by Paul Éluard (also one of his close friends) and André Breton. He stayed in Paris until 1941 and achieved the status of one of the foremost artists of the Avant-garde and an important founding member of the surrealist movement, although he and many others had been excluded by Breton or they left on their own. He pioneered the artistic technique of frottage and, together with Joan Miró, grattage, which involves scraping dry paint off the canvas to uncover the layers beneath.

Les / Forest, 1927. Zdroj: studyblue.com
Díky bezprostřednímu kontaktu s mnoha významnými umělci neměl Ernst nouzi o inspiraci ani o spolupráci, podílel se  například s Dalím a Buňuelem na snímku Zlatý věk (L’Âge d’Or). Nicméně život začínajícího umělce v Paříži mohl sice být bohatý po tvůrčí a intelektuální stránce, o té materiální se to však říci nedalo, a tak Ernst kromě toho, že mnohdy třel bídu s nouzí, ze začátku dokonce žil ve Francii ilegálně a v milostném trojúhelníku v domácnosti Galy a Paula Éluardových.

Thanks to his immediate contact with a number of prominent artists, Ernst experienced no lack of inspiration or opportunities for co-operation – for instance, he collaborated with Salvador Dalí and Luis Buñuel on producing the film The Golden Age (L’Âge d’or). Although Ernst’s life as a fledgling artist in Paris may have been rich in creative and intellectual respects, he found himself struggling financially. In the beginning he lived in abject poverty, staying illegally in France in a ménage à trois with Gala and Paul Éluard.

Mistrova ložnice (Stojí za to v ní strávit noc) / The master’s bedroom, it’s worth spending a night there.
Zdroj: wikipaintings.org
Roku 1934 se Ernst začal věnovat sochařské tvorbě, s čímž mu pomáhal Alberto Giacometti. Byl třikrát poslán do internačního tábora, než roku 1941 emigroval s Peggy Guggenheimovou do Ameriky, kde se stala v pořadí již jeho třetí manželkou.

In 1934, Ernst took up sculpting in which he received help from Alberto Giacometti. He was interned three times until he in 1941 emigrated with Peggy Guggenheim to America, where he married her as his third wife.

Skupinová fotka “umělců v exilu”. První řada / Group photo of the “artists in exile”. First row:
Stanley William Hayder, Leonora Carrington, Frederick Kiesler, Kurt Seligmann. Druhá řada:
Max Ernst,  Amadee Ozenfant, Andre Breton,Fernand Leger, Berenice Abbott.
Třetí řada: Jimmy Ernst, Peggy Guggenheim, John Ferren, Marcel Duchamp a Piet Mondrian.
Zdroj: lagraphicdesign.wordpress.com
Právě tato podporovatelka a sběratelka umění, která už v roce 1938 koupila mnoho Ernstových obrazů, měla velký podíl na tom, že se on a několik dalších nacismem a fašismem vyhoštěných evropských umělců (např. Marcel Duchamp, Marc Chagall) stali miláčky Ameriky. Tam dali  inspirační podnět ke zrození nového směru, později známého jako abstraktní expresionismus. 
It was her as a patron and collector of art who already in 1938 bought a number of Ernst’s paintings and who contributed greatly to Ernst and other artists (e.g. Marcel Duchamp and Marc Chagall) driven out of Europe by fascism becoming the darlings of the American public. In America they inspired the birth of a new movement, later known as abstract expressionism.
Oblékání nevěsty / Robing of the Bride, 1939. Zdroj: bpsmoodboard.wordpress.com
Ernst tím, že odmítal používat pouze klasické způsoby malby a vymýšlel si vlastní nové postupy, uchvátil mladé umělce, kteří rovněž hledali svěží a neokoukané přístupy k tvorbě. Velký vliv měl jmenovitě na Jacksona Pollocka, jenž oceňoval zejména Ernstovy koláže, stejně jako používání umění k vyjádření svých intimních, niterných stavů. Ernstův syn z prvního manželství Jimmy, nar. r. 1920, se po válce stal známým abstraktním malířem, a pomohl posílit otcův vliv na vytváření hnutí, když mu zprostředkoval přístup ke klíčovým umělcům abstraktního expresionismu, jako například k již zmiňovanému Pollockovi nebo Willemovi De Kooning.
¨

Ernst’s refusal to use solely the traditional methods of painting and his drive to invent his own, new techniques captured the imagination of young artists who were looking for fresh and original approaches to artistic work. Ernst’s great influence is noticeable namely in Jackson Pollock, who appreciated Ernst’s collages as well as his use of art as a channel for expressing one’s intimate, inner states. After the war, Jimmy, Ernst’s son from his first marriage who was born in 1920, became a well-known abstract painter who helped to strengthen his father’s influence on the formation of the movement by providing contacts to key abstract expressionists, including the aforementioned Pollock or Willem De Kooning.

Napoleon v poušti / Napoleon in the Wilderness, 1941. Zdroj: curieuxdetrucs.com
V roce 1946 se Ernst oženil s americkou umělkyní Dorotheou Tanning v dvojitém obřadu, kde se brali i Man Ray a Juliet Browner. V padesátých létech se vrátili do Francie. Tam v roce 1976 Max Ernst zemřel jako významný a společností uznávaný umělec.
Další práce Maxe Ernsta, které stojí za to vidět:

In 1946, Ernst married an American artist Dorothea Tanning in a double ceremony together with Man Ray and Juliet Browner. In the 1950s they returned to France. Max Ernst died there in 1976 as a influential and widely recognized artist.
Further works by Max Ernst you should definitely see:

Kymácející se žena / Swaying Woman, 1923. Zdroj: wikipaintings.org
Klobouk dělá muže / The Hat Makes the Man, 1920. Zdroj: joshuaabelow.blogspot.com

Celebes, 1921. Zdroj: tate.org.uk

Evropa po dešti / Europe After the Rain, 1942. Zdroj: shafe.co.uk

Pokušení svatého Antonína / Temptation of St. Anthony, 1945. Zdroj: paintings.soup.io

Antipapež / The Antipope, 1942. Zdroj: byricardomarcenaro.blogspot.cz

Literatura / References:
  • Glenn, Martina: Artmuseum. Max Ernst. (2008) (Dostupné z Artmuseum)
  • Fiedorek, Kara: Max Ernst. (Dostupné z The Art Story)
  • Wikipedia.org: Max Ernst. (Dostupné z Wikipedia)
  • The Solomon R. Guggenheim Foundation (SRGF): Collection Online. Max Ernst (Dostupné z Guggenheim.org)

Huge thanks to Viktor Dvořák for translating!

Oko mlčení / The Eye of Silence, 1942. Zdroj: byricardomarcenaro.blogspot.cz

Výstavy v roce 2013? Uvidíte Ernsta, Warhola nebo Švankmajera

Praha – Brno – Ostrava – Olomouc – Roudnice nad Labem – České Budějovice – Drážďany – Vídeň

Silvestrovská kocovina již dávno pominula a všichni se opět nacházíme v plném proudu edukačního či pracovního procesu. Aby bylo se na co těšit a čím zaplnit vaše zbrusu nové, krásné diáře, které jste dostali od Ježíška, připravila jsem vám stručné ochutnání, jak to bude ve výtvarné sféře vypadat letos. Sbalte ruksaky a řízky, je totiž o co stát.

OLOMOUC

Zdroj: olmuart.cz

Od Tiziana po Warhola

(25. 10. 2012 – 31. 3. 2013)
Od konce října tam právě probíhá zajímavě nazvaná výstava Od Tiziana po Warhola, která “je pokusem o rekapitulaci toho nejpodstatnějšího, co se na Olomoucku (ale rovněž na Kroměřížsku) odehrávalo z hlediska sbírání a vystavování výtvarného umění a uměleckého mecenátu.” Vystavuje se v pěti prostorech dvou budov – Arcidiecézního muzea a Muzea moderního umění. Již název výstavy signalizuje, že nepůjde nejspíš jen tak o nějakého drobečka, a to jak z hlediska časového období, tak množství exponátů.

PRAHA

Cesta k Amorfě. Zdroj: vystavyvpraze.cz
Cesta k Amorfě. Kupkovy salony 1899-1913
(30.11.2012 – 03.03.2013)
Jaká byla cesta jednoho z našich nejznámějších malířů k nefigurativní tvorbě? Na to se snaží odpovědět výstava v Salmovském paláci, na níž uvidíte pouze Kupkova dokončená díla, která sám vystavoval na různých Salonech. Národní galerie vlastní několik Kupkových děl, a tak, pokud vás tento malíř, jehož Modrá se minulý rok vydražila za rekordních 55 milionů korun, zajímá, rozhodně neváhejte.
Slovanská epopej

(10.05. 2012 – 30.09. 2013)

Kdo by toto vrcholné dílo Alfonse Muchy neznal? Ve dvaceti velkoformátových obrazech se autor snažil shrnout dějiny Čechů a jiných slovanských národů. Po vleklých sporech se ve dvoraně Veletržního paláce můžete podívat na všech dvacet pláten až do letošního září.
Více informací | Národní galerie v Praze (Veletržní palác)
Tip: 2., 3. února, 18. května a 8. června má Národní galerie do všech svých budov vstup zdarma.

Jan Švankmajer / Možnosti dialogu. Mezi filmem a volnou tvorbou
(26. 10. 2012 – 3. 2. 2013)

Stejně jako Kupku nebo Muchu není třeba Švankmajera představovat. Pokud jste zhlédli jakýkoliv jeho snímek, pak jistě víte, že je jeho tvorba neoddělitelně spjata také s výtvarným projevem, jehož specifičnost a smyslovost výrazně podtrhuje surrealistický ráz Švankmajerových filmů.
Zdroj: dox.cz
AMOR PSÝCHÉ AKCE – VÍDEŇ. Ženský element ve vídeňském akcionismu. Sbírka Hummel
(19. 10. 2012 – 28. 1. 2013)
Šedesátá léta minulého století byla, jak se říká, divočina, a to i v umění. Směr zvaný vídeňský akcionismus bojoval v té době o svobodu individua a údajně výrazně přispěl k větší mezilidské a sexuální toleranci.
Ve výstavě, jejíž exponáty pocházejí ze sbírky vídeňského galeristy Julia Hummela, uvidíte tvorbu čtyř hlavních zástupců akcionismu a také, jak už název indikuje, se výstava zaměří na podíl v historii tolikrát opomíjené ženské tvorby. Vstup pouze od osmnácti let.

BRNO

Element F. Fotografie a umění ve druhé polovině 20.st.
(7.12.2012 – 3.3.2013)Zajímavou výstavu v přízemí Pražákova paláce pořádá Moravská galerie. Element F je členěn na několik sekcí podle tematiky fotografií a uzavírá trojdílný seriál výstav, zaměřených na existenci fotografické sbírky MG. Výstavu už jsem navštívila a můžu doporučit. Pokud ji navštívíte, zkuste se podívat ke stropu – něco se tam skrývá.
Více informací | Moravská galerie v Brně

Tip: Moravská galerie pořádá spoustu doprovodných programů k výstavám. Jestliže se počítáte mezi nadšence fotografování, navštivte různé výklady či workshopy k Elementu F. (Sloupec Aktuální akce vpravo u informací k výstavě.)

Zdroj: artalk.cz

Po stopách moderny. Tiché revoluce uvnitř ornamentu. Experimenty dekorativního umění 1880 – 1930
(30.11.2012 – 24.3.2013)Další, co můžu doporučit, je rozhodně expozice, zaměřená na dekorativní umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Každý máme slabost pro opakující se vzory, ať už jsou jakéhokoliv druhu (a kdo tvrdí, že nemá, ten lže). Na své si přijdou milovníci secesních křivek, botanických nebo zvířecích motivů, ale i příznivci přísné geometrie nebo optiky. Pokud se toužíte dozvědět víc, počkejte si na recenzi anebo navštivte odkaz níže.
Více informací | Moravská galerie v Brně

OSTRAVA


Jan Zrzavý: Božská hra
(12. 12. 12 – 10. 3. 13)
Ostravská galerie momentálně oplývá velmi kvalitní monografickou výstavou, o níž jsem vás již informovala v této zprávě a také této recenzi.

ROUDNICE NAD LABEM


Zdroj: galerieroudnice.cz

Rýsovaný svět / Konstruktivní tendence šedesátých let

(11. 4. – 2. 6. 2013)
Racionální kompozice přesných geometrických tvarů reagovaly na tradiční figuru a emotivní vypětí v umění minulého století. Termínem Nová citlivost se označují konstruktivní tendence kolem roku 1968 u nás, přičemž uměleckou platformu tvořila skupina Křižovatka a autoři kolem ní. Právě toto téma se bude snažit zmapovat dubnová výstava v Roudnici nad Labem.

Esther Stocker / Prostor bez hranic (Unlimited Space)

(3. 10. – 1. 12. 2013)
Na tom samém místě budete mít o pár měsíců později možnost si rozšířit umělecké obzory, co se týče svěžích nových jmen. Italská umělkyně Esther Stocker se proslavila svými site-specific instalacemi, které místy využívají optické iluze a originálně člení architektonický prostor, v němž se nacházejí. “Projekt je zamýšlen jako dialog autorčiných originálních postupů s kvalitami jedinečného interiéru zaklenuté barokní jízdárny.”
Více informací | Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

ČESKÉ BUDĚJOVICE


Petr Nikl / Tváře

(1. 2. – 24. 3. 2013)
Petra Nikla už možná znáte z této recenze. V jihočeské galerii představí průřez svou tvorbou za uplynulých deset let, přičemž stěžejním tématem výstavy budou lidské tváře a jejich portréty. Ve Wortnerově domě se tak setkáte s celou řadou lidí, u nichž by vás nenapadlo, že takoví lidé vůbec existují – ať už budou viset na zdi nebo korzovat galerií s vámi.
Více informací | Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou (tato výstava probíhá ve Wortnerově domě  v ČB)
Zdroj: skd.museum

DRÁŽĎANY

divided | undivided – Art in Germany 1945 to 2010

(7. 2. – 25. 8. 2013)
Kdo to máte blízko k našim německým sousedům, neváhejte a zajeďte si na návštěvu do města, kde například roku 1905 vznikla významná expresionistická skupina Die Brücke. Galerie Neue Meister (Galerie nových mistrů) pořádá výstavu, jejímž tématem je tvorba v oddělených částech Německa od konce druhé světové války až po současnost. Základ rozsáhlé expozice tvoří vlastní sbírky galerie.
Více informacíStaatliche Kunstsammlungen Dresden (Státní umělecké sbírky Drážďany)

VÍDEŇ

Zdroj: albertina.at

Max Ernst
(23. 1. – 5. 5. 2013)
O surrealistovi Maxi Ernstovi bude zanedlouho i na Avante guardia! řeč v rámci surrealistického seriálu. První retrospektiva tohoto věhlasného umělce začíná již koncem ledna. Specifická imaginativnost a drásající realismus, v nichž se odráží Freudovy teorie, mohou za to, že si Max Ernst vydobyl na poli světového umění své pevné, neměnné místo.
Více informací | Albertina

Rubens. Zdroj:
albertina.at

Bosch Brueghel Rubens Rembrandt
(14. 3. 2013 – 30. 6. 2013)

Výstava grafických listů starých holandských mistrů nastiňuje bohatost albertinské sbírky a nabízí ke zhlédnutí taková jména jako byli Hieronymus Bosch, Peter Paul Rubens nebo Anton van Dyck.
Gottfried Helnwein
(25. 5. 2013 – 25. 8. 2013)Silné povahy, nyní něco pro vás. Vídeňský umělec, nyní žijící v Irsku a Los Angeles, bude mít v Albertině svou největší retrospektivu v německy mluvící oblasti. Proslul svými velmi expresivními obrazy dětí a zraněných či týraných lidí, které brojí proti tabu dnešní společnosti.
Více informací

Zdroj: albertina.at

Matisse and Fauvism
(20. 9. 2013 – 12. 1. 2014)

Podzim a babí léto, to si žádá i v galerii pestré barvy. A kdo jiný si s nimi umí hrát tak jako fauvisté? Vídeňská galerie připravuje výstavu zhruba 140 děl, jejichž autory jsou například André Derain, Kees van Dongen nebo “předák” fauvistického hnutí Henri Matisse. Předtím, než se  vrhnete do víru barev, si nejdříve zopakujte principy tvorby těchto umělců, jimž se svého času přezdívalo “divoké šelmy.”
Chiaroscuro Woodcuts of the Sixteenth Century
(29. 11. 2013 – 2. 2. 2014)Precizní dřevořezby ze šestnáctého století jsou plánovány k vystavení na konci letošního roku. Technika byla vynalezena v Německu Lucasem Cranachem a Hansem Burgkmairem, odkud se brzy rozšířila do zbytku Evropy. Pokud obdivujete detailní práci a náročnou techniku renesančních mistrů, nezapomeňte si zapsat datum 29. listopadu.
Více informací

Vybrali byste si z výstav výše? Která vás láká nejvíc? Víte naopak o nějaké, o níž by se mělo dozvědět více lidí a já ji zde neuvedla? Pište!