Takaši Hiraide: Kočičí host

wp-image--611865144
Takaši Hiraide: Kočičí host. Host, 2016.

“Někdy se bestsellerem stane knížka, do které by to nikdo neřekl” – nebo tak nějak stojí v jednom z ohlasů na obalu, u něhož nejedna něžná duše zaplesá. Jasně, že bychom knihy dle obalu neměli soudit, ale pokud nejdete “na jistotu”, je to právě obal, který zaujme. V případě této knížky je design české edice bez přehánění nejkrásnější, a to i navzdory tomu, že kočka na přebalu vypadá úplně jinak než ta, o kterou tam jde. Ostatně, tenhle blog byl dlouhou dobu zaměřený jen na umění, tak proč vizuální stránce chvilku nevěnovat, že ano.

„Sometimes a book to which no one would say it becomes a bestseller“ – or something like that says one of the reviews on this book’s cover that can please many gentle souls and lovers of traditional Japanese art. Of course we shouldn’t judge a book by its cover but if you’re not looking for something certain, a cover is what catches your attention first. In this case, I dare to say the Czech edition is the most beautiful even despite the fact that the cat on the cover looks totally different than the one in the story. After all, this blog has been art-focused for a long time so why not dedicate a while to the visual aspect of it, am I right?

Continue reading “Takaši Hiraide: Kočičí host”

Pokračovat v tradici

Skip to the English version

george nakashima important conoid desk
George Nakashima Important Conoid Desk. Zdroj: wright20.tumblr.com

Před nějakým časem jsem narazila na tento rozhovor s Mirou Nakašimou, vedoucí Nakašimových dřevozpracujících ateliérů a líbil se mi tak, že by byla škoda se o něj tady nepodělit.

Mirin otec George patřil mezi čelní americké nábytkáře 20. století. Ovlivněn tradičními japonskými truhlářskými technikami a estetikou stejně jako americkou modernou vytvořil fascinující dílo, které zosobňuje spojení idejí dokonalosti a nedokonalosti. Ve své práci se soustředil nejen na to, aby zcela ovládl řemeslnou stránku věci, ale také na to, aby respektoval materiál a jeho jedinečné vlastnosti. Continue reading “Pokračovat v tradici”

Sto slavných pohledů na Edo a poslední mistr ukiyo-e

Skip to the English version

Utagawa Hiroshige: Inside the Akiba Shrine, Ukeji, froms series One Hundred Famous Views of Edo, 1857. Courtesy of Brooklyn Museum, brooklynmuseum.tumblr.com

Ti z vás, kteří v minulém článku studovali přírodu možná podlehli dojmu, že podzim je pro mě veskrze depresivní období, kdy všechno hnije a umírá. Ale kdeže! Pryč s konotacemi, které slova jako “hniloba” a “zánik” vyvolávají, změny v přírodě, které se každé roční období dějí, mě nepřestávají fascinovat a velkolepější a patetičtější rozloučení než jaké příroda každoročně v tuto dobu má, neumí nikdo jiný.

Nejen my, kteří se krčíme v moderní městské zástavbě, pro opravdovou podívanou musíme z asfaltové džungle pryč. Poveselit se všemi dary podzimu chodívali už obyvatelé starého Tokia, tehdy Eda, kteří měli ve zvyku užívat si tuto část roku stejně jako my na různých dožínkách a slavnostech sklizně, na výletech po okolí a kocháním se všudypřítomnými pestrými barvami. Continue reading “Sto slavných pohledů na Edo a poslední mistr ukiyo-e”

Vakuum

Tři umělecká díla – tři pojetí prázdna. 
Ze začátku, prostředku a konce minulého století. Z Evropy, Asie a Ameriky.
Kazimír Malevič: Suprematismus, 1917. Zdroj: Google Art Project
1. Kazimír Malevič: Pečlivě změřený kousek vesmíru.
Jackson Pollock: The Deep, 1953. Zdroj: wikipaintings.org

2. Jackson Pollock: Realita se trhá a prosvítá jí to, co obvykle nelze smysly pozorovat.
Poznámka: Vyrazil mi dech. Skoro vidím, jak se mléčné závoje vlní a rozplývají a mezi nimi se to dere.

Takesada Matsutani: Stream 89, 1989. Zdroj: free-parking.tumblr.com
3. Takesada Matsutani: Prázdno, které vyhřezlo na povrch a někdo ho rozmáznul kaligrafickým perem na rýžový papír.