Georgia

id_078_web
Georgia O’Keeffe: Oriental Poppies, 1927. The Collection of Frederick R. Weisman Art Museum at the University of Minnesota, Minneapolis. © Georgia O’Keeffe Museum / DACS, London. Zdroj: tate.org.uk

Je několik umělců, kteří se svými díly dotýkají samého dna mé duše. Z části jsou to zároveň takoví, kteří málokdy na výstavách překročí hranice svého kontinentu – a vidět jejich díla naživo je pro mě tudíž podobný zážitek, jako pro věřícího mše svatá.

Georgia O’Keeffe je jedna z takových umělkyň. Continue reading “Georgia”

Dvě richardie na růžové: Delikátní plynutí

Když na nich napoprvé spočine divákův zrak, strhnou ho hladké linie a subtilní kontury, které se do sebe vzájemně přelévají. Teprve na druhý pohled si uvědomí, že se nedívá na zcela abstraktní obraz, nýbrž na malbu dvou konkrétních květin. To je jemné abstraktní umění jedné z nejvýznamnějších malířek Ameriky ve dvacátém století – Georgie O’Keeffe.

 

Georgia O’Keeffe: Dvě richardie na růžové (Two Calla Lilies on Pink), 1928. Zdroj:
paintingdb.com

Georgia O’Keffe (1887 – 1986) zaujímá v americkém umění jedinečné a nenahraditelné místo. Proslavila se malováním přírodních námětů, zejména květin, hor, kostí a krajiny Nového Mexika, kde žila. V jejích dílech však možná budete figurativní motivy hledat těžko. Potrpěla si na jasné, někdy expresivní barvy a velká plátna, díky nimž obrazy květin – jen výjimečně zachycené celé – působily jak snové krajiny z jiného světa. S většinou jejích obrazů je také spojován sexuální náboj, evokovaný křivkami, záhyby a vybranými barvami.
Nejinak je tomu i u Dvou richardií. Smetanově bílá a cukrově růžová se snoubí ve spojení s lahodnými liniemi a měkkými záhyby. Růžové pozadí je neurčité a nezřetelné, přesto mně osobně evokuje saténové povlečení na posteli a stavba samotných richardií zase hebkost lidské pokožky.
Palice ve středu květních lůžek (víte o tom, že právě palice jsou složené z drobných kvítků a bílý “list” je pouze toulec, který je obaluje?) svou křiklavě žlutou barvou zase tvoří nejvýraznější prvek obrazu.
Dílo zabíhá k abstrakci tím, jak jsou květy zvětšené téměř k nepoznání a jak je ústředním motivem nikoliv obdivovat je jako rostlinný druh, v celku, z dálky, tak, jak obrazy květů známe, nýbrž jejich smyslný tvar a ladné obrysy, které jakoby někam plynuly.
Ačkoliv se pohled soustředí na střední části květů a kus každého chybí, jako by je malířka vyřízla z většího obrazu, nenarušuje to celkovou harmonii obrazu, dosaženou také výbornou kompozicí.
(Portrét Georgie O’Keeffe je focený jejím pozdějším chotěm Alfredem Stieglitzem v r. 1918. Zdroj: hotparade.tumblr.com)