dave mckean – H s n m

L’ch, duch vodního zrcadla, je balvan, leží na mořském břehu a dřímá.

Dřímá, prodřímá tisíc jar. Když otevře oči, vidí tuleně. Stane se tuleněm. L’ch je tuleň, leí na mořském břehu a dřímá. Prodřímá tisíc jar. Když otevře oči, vidí kus dřeva. L’ch je kus dřeva, vyplavený kmen, dřímá, dřímá, na mořském břehu prodřímá tisíc jar. Když otevře oči, vidí člun. L’ch je člun, leží na mořském břehu a dřímá. Dřímá tisíc jar. Když otevře oči, vidí kajčí vejce. L’ch je kajčí vejce, leží na mořském břehu a dřímá. Prodřímá tisíc jar. Když otevře oči, vidí plačící ženu. L’ch se změní v plačící ženu a pukne v něm srdce.

To je konec velkého kouzelníka.

Dave McKean: The Particle Tarot / Malá arkána, Královna pentaklů

Vy víte, že pro pána jménem Dave McKean mám velkou slabost. Dočtení posledního dílu Gaimanova Sandmana mi zároveň připomnělo, jak mě nikdy nepřestane fascinovat genialita obou autorů. S konceptem a příběhem Neila Gaimana se doplňuje tak dokonale, že když myslím na vizuální zhmotnění Gaimanových textů o Králi snů, napadají mě jedině McKeanovy koláže, a když myslím na literární ztělesnění McKeanových obrazů, nemůže to být nic jiného než právě od Neila Gaimana.

Titulní strana Sandmana VI. – Bájí a odlesků I. (Fables & Reflections I.) od
Davea McKeana

Místy mi připomíná organicko – anorganické příšery od Jana Švankmajera, které chybí jen zařadit do nějakého kabinetu kuriozit. Fascinuje mě na nich, že každá je jiná a svébytná, ale přesto drží pospolu, ať už v tematickém celku nebo v rámci celého McKeanova díla díky jeho nezaměnitelnému rukopisu. Jsou krásné, znepokojující i děsivé zároveň. Tady jich několik máte – pokud se vám v noci nic nezdá, zač ne.

(Obrázky pochází z mých sbírek v počítači, starých několik let, kdy jsem o nějakém dodržování autorských práv neměla ani ponětí, tentokrát tedy bohužel nemohu uvést zdroj. Pokud byste ale věděli, odkud jsou, rozhodně uvítám jakékoliv dodatečné informace.)