Den čtvrtý a pátý, 6. – 7. 12. 2017

(Srpen 2018: Pokračujeme po delší pauze v krasojízdě!)

Vietnam, o 13 let později

Phố cổ = staré město, stará čtvrť

Lều = stan

612-5
Mlha nad HUST

Následující dva dny budou taky ryze pracovní, a tak drtivou většinu dne strávíme na HUST u promítacího plátna, počítačů a diskuzí. Na město si sedá oblačnost a mlha, smíšená se smogem, která rozptyluje světlo tak, že můj už tak smutný foťák v mobilu je ještě smutnější. Continue reading “Den čtvrtý a pátý, 6. – 7. 12. 2017”

Pohledy z Kréty

img_20180801_114532_481-01-797488854.jpeg
Barvy Řecka. Foto: Zia Gouel

Řecko už je skoro jako doma. Když vystoupím na letišti, nadechnu se horkého, vlhkého vzduchu a v dálce na mě zamrká moře, vím sice, že jsem oficiálně “na dovolené” (zažádala jsem si o ni v zaměstnaneckém systému, pracovní počítač jsem nechala v práci, atd.), ale zároveň mě zalije uklidňující pocit známého. První návštěva záchoda, kde se toaletní papír hází do koše místo do mísy, první luštění nápisů v alfabetě a natahování uší, když se někde ozve melodický místní jazyk, a první pohled na prudké kopce s olivovníky ten pocit pak dokonale stvrdí. A je jedno, že jsem tam byla teprve potřetí.

Může za to ta pověstná řecká pohostinnost? Nebo snad to, že když jsem hltala řeckou mytologii, bylo pro mě Řecko vysněná destinace, o které jsem si přečetla první poslední, jak moc jsem si přála ji navštívit? Těžko říct. Stejně je to jedno. Když vstoupím do země, nad níž vlaje vlajka složená ze dvou nejhezčích barev – modré a bílé – chce se mi vrátit se do imaginárního domova, od kterého mám v kapse imaginární klíče a v hlavě imaginární adresu.

Letos se imaginární adresa, klíče a domov zhmotnily na Krétě. A tohle jsou imaginární pohlednice, které jsem odtamtud poslala. Continue reading “Pohledy z Kréty”

Slunce, vítr, kopce

IMG_20170731_173554_729-02
Karpathos. Foto: Zia Gouel

Není toho moc, co bych chtěla napsat o ostrově, o kterém málokdo asi slyšel a co by už nebylo dávno řečeno v průvodcích a afektovaných nabídkách cestovek. A upřímně, to, co se v takových nabídkách cení – jako moře, pláže, hory, řecká kultura a řecké jídlo – to všechno se dá najít jinde a lepší.

Tak proč o Karpathu mluvit?

No, právě proto. Protože stojí za to hledat krásné a jedinečné zvláště tam, kde to na první pohled nejde tolik vidět. Kam většinu lidí ani nenapadne zajet a když náhodou ano, pokrčí rameny a jde dál. Continue reading “Slunce, vítr, kopce”

Na cestě

IMG_20170818_152140_249-01[1]

Toto vkusné zátiší pochází z RJ 79 ve směru Graz Hauptbahnhof, včera odpoledne. Dalo by se říct, že jsem na cestě s pravidelnými přerušováními od začátku roku anebo naopak že si z domu často odskakuju – je to jako s tou poloplnou a poloprázdnou sklenicí, hodnocení je na vás. Nezažila jsem totiž zatím rok, kdy bych si balila batoh nebo kufr častěji než tento. Soudě podle pomyslných čekajících příspěvků se tady z toho pomalu stává cestovatelský blog.

(Naštěstí ten poslední trip byl zároveň napěchovaný i kulturními zážitky, tak to snad nebude tak marné.)

Když se vracím, myslím na to, že bych se nejradši otočila doma na pár dní, přehodila si věci a zase odjela pryč. A čím častěji jezdím, tím víc jezdit chci. Na druhou stranu být pořád v pohybu znamená, že se váš běžný život zastaví a zmrzne ve vakuu, kde zůstane, dokud se nevrátíte domů a nevezmete si ho zpátky. Dá se takhle řešit spousta nepříjemných situací, rozhodnutí a deadlinů, ale ne navždycky.

A když mizíte na delší dobu opakovaně, zjistíte, že se svět mezitím o dost pohnul a vy jste toho nebyli součástí, protože jste přeci viseli v tom vakuu. Musíte začít od toho bodu, kde jste tehdy skončili, což oproti ostatním někdy znamená od začátku.

Ale to ještě není můj případ. Zatím ještě můžu prokrastinovat. Brace yourselves, more travel posts are coming! Takže ať je toho cestování pořád dost a životy ve vakuu moc netrpí.

Porážka Siamu

Je zajímavé, že když neustále udržujete kontakt se vším, co tvoří váš život doma – přáteli, partnery, závazky, které je potřeba plnit, události, které je třeba plánovat – po návratu z jakkoliv daleké cesty máte pocit, jako byste vlastně nikdy neodjeli. A přitom ty vzpomínky tam jsou; přehrávám si je, kdykoliv pochybuju o tom, že se to opravdu stalo.

IMG_20170609_220149_603
Ta Prohm a jeho fantastické stromy

Continue reading “Porážka Siamu”

Ja estou melhor, obrigada (Portugalsko)

Už je mi lépe, děkuji.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Už je mi lépe, děkuji, 2017

A ono po týdnu stráveném na jihu Evropy, poblíž moře a pod teplým sluncem, v obklopení krásných domů a starých měst – komu by taky nebylo?

Tohle zákoutí Lisabonu poblíž zastávky Baixa-Chiado pro mě zosobňuje to, co mi připadalo na tom malém kousku Portugalska, jež jsem stihla za týden poznat, nejzajímavější. Zatímco na vás z historických budov dýchá nostalgické pozlátko minulých staletí a můžete se ztratit v úzkých a vlhkých uličkách, kde se zastavil čas a místní si nad dveře věší spodky, o roh dále už přechází do křiklavé moderny – o vaši pozornost soutěží street art od různých tvůrců, které město podporuje, a ti se zase odkazují na své dávné předchůdce. Staré otevírá dveře mladému, a snahy města zkrášlit, ozvláštnit a udělat zkrátka lepšími místy k životu nabíjí místní atmosféru energií.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Výhled na Porto, 2017

Continue reading “Ja estou melhor, obrigada (Portugalsko)”