Bohumil Kubišta: Barva ve službách tvaru

Za kulturní událost roku v Moravskoslezském kraji bych označila zbrusu novou výstavu ostravské galerie, mapující dílo Bohumila Kubišty a jeho zásadní vliv na podobu českého umění od minulého století dodnes. Na rozdíl od sóla Jana Zrzavého v ní dostávají stejný prostor jako „Jan Křtitel české moderny“ i ti, kteří jeho odkaz rozvíjejí.
Bohumil Kubišta: Vlastní podobizna v havelocku (výřez), 1908, Krajská galerie výtvarného umění ve ­Zlíne. Zdroj: Galerie výtvarného umění v Ostravě

Už poněkolikáté obsadil kurátorský tým v čele s Karlem Srpem budovu Galerie výtvarného umění v Ostravě českou avantgardou. Ta letos nevisí osamoceně – společnost jí dělá čtyřicet pět autorů, kteří se jí nechali inspirovat. V imaginárním konvoji se tak můžete potkat s Jindřichem Štyrským, Václavem Boštíkem i Ivanem Pinkavou. Od pulzující barevnosti a pečlivě propočtených poměrů v Kubištově režii se divák dostává k autorům, kteří jeho vliv viditelně zrcadlí až do daleké současnosti, kdy jeho odkaz abstrahují tak radikálně, že by ho necvičené oko v jejich pracích nedokázalo rozlišit. Laik se prostě neubrání údivu, jestli všichni tihle autoři na Kubištu opravdu navazují.
Z perspektivy kurátorů jsou hlavními rysy Kubištovy tvorby zaměření na autoportrét, zlatý řez a ideální poměr prvků na obraze, barevný kontrast a své místo má u něj i téma osamění. Výstava je stavěná tak, aby všechny tyhle rysy pokryla, s příjemným doplňkem ve formě studií a podrobných skic, “kýčů” a studiích v tuši, které se od hlavního zaměření lehce odvracejí a poskytují trochu jiný vhled do Kubištova krátkého, ale intenzivního díla.

Bohumil Kubišta: Kavárna, 1910, Galerie moderního umění v Hradci Králové. Zdroj: Galerie výtvarného umění v Ostravě

Velkým tématem prvního období Kubištova života, aspoň jak to vypadá z obsahu výstavy, je barva. Měkké nánosy a jezírka, vyplněná sytou barvou připomínají Edvarda Muncha. Kontrasty a barevné kombinace zase evokují fauvisty, ale použitím tmavších, nezdravějších odstínů mají expresionistický punc. Ten je vlivem měkkosti odstínů i struktur znepokojivý, ale ne nervydrásající. Postupně se u něj také objevuje něco jako tlumená záře zevnitř namalovaných objektů. „Spiritualizace obsahu“, jak ji označuje brožura k výstavě, provází Kubištovu tvorbu delší dobu a nadchne i některé z jeho pokračovatelů.
Právě u této první části Kubištova díla a výstavy jsou umístěny„kýče“ – jak Kubišta nazýval konvenční krajiny, kterými si občas přivydělával. Jiný pohled nabízí o metr, dva dál rychlé studie v tuši na malém formátu, kde Kubišta zpodobňuje Paříž, zátiší i sám sebe. Na rozdíl od kýčů mě nadchly dost. Ukazují totiž malířovo umění mimo použití barvy, která je sama o sobě silným výrazivem. Když ji odstraníte, zbyde kostra; v Kubištově případě neméně působivá. Odvážné tahy,  uvolněný rukopis, neproniknutelné černé plochy, měkkost v razanci a perfektní zjednodušení.

Bohumil Kubišta: Zátiší s lebkou, 1912, NG v Praze. Zdroj: Zdroj: Galerie výtvarného umění v Ostravě

Když už je řeč o razanci, čerpá z ní Kubišta v druhém období své tvorby, které by se dalo označit jako kuboexpresionistické. Barva tady vchází do služby formě – nalévá se do ostrých hran a tvarů, jejichž pečlivě spočítaný poměr vystupuje zřetelněji než v předchozí části výstavy. Můžeme začít mluvit o krystalu. Od měkkých struktur Kubišta přechází ke krátkým, rychlým tahům a kubistickým fasetám. Témata těžknou a vrací se zpátky do historie – divák se setkává s biblickými výjevy, smrtí, ale i akty. Je tahle proměna reakcí na nepokoje doby a Kubištovo narukování? Potřebuje vyjádřit tíživé pocity a zároveň hledá jistotu v klasických tématech? Můžeme se jen dohadovat.

Emil Filla: Diváci, 1912, Galerie výtvarného umění v Chebu. Zdroj: Zdroj: Galerie výtvarného umění v Ostravě

Už ze začátku výstavy začínají Kubištu doprovázet vrstevníci – kolegové ze skupiny Osma, v jejichž díle se zrcadlí podobné rysy jako v tom jeho – někdy tak dobře, že je těžké je od sebe rozeznat. Později se k nim připojují malířovi oponenti, avšak proud následovníků a obdivovatelů sílí, až nakonec vrcholí v poslední místnosti galerie, která je taky nejblíže současnosti. U některých děl (jako např. Boštíka nebo Svobodové) by si člověk říkal (nebýt vysvětlujících popisků), co mají vlastně společného s tím, co se vystavuje dole. Ale při druhém pohledu jsou tam. Autoportréty obrácené dovnitř, zlatý řez a přesné poměry, osamělé objekty na prázdném pozadí a barevné kontrasty. Hlavní elementy Kubištovy tvorby, se kterými jsme na začátku výstavy vycházeli, a s nimiž se i loučíme, ačkoliv už v rukou jiných autorů.

Ivan Pinkava: Tři matrace, 2008, soukromá sbírka. Zdroj: Galerie výtvarného umění v Ostravě

Až teď nám velké avantgardní výstavy v Domě umění začaly připadat po intenzivní hodině, strávené na Kubištovi, najednou vnitřně provázané. Zprvu jsme se totiž s modernou seznamovali na Svárech zření, následně se ukázala Černá slunce s její temnější stranou, zblízka jsme se setkali s Janem Zrzavým a teď přišel na řadu jeho blízký kamarád Bohumil Kubišta. Jakoby si kurátoři návštěvníky cíleně tímto směrem vzdělávali; jak jejich projekty pokračují, je zajímavé vidět některá díla z dřívějška v úplně jiném kontextu. Celkem to ilustruje fakt, že umění se nevyvíjí po přísně oddělených etapách, nýbrž se prolíná a překrývá.

Velké díky patří Galerii výtvarného umění v Ostravě, která mi laskavě poskytla k článku obrázky v té nejlepší kvalitě.

Zářivý krystal 

Bohumil Kubišta a české umění 1905 – 2013

3. 10. 2014 – 4. 1. 2015

Galerie výtvarného umění v Ostravě
Vstup: 100 / 50 Kč, v neděli zdarma
Otevřeno: út – ne, 10 – 18h

S linkou na procházce

Minulou sobotu už jsem chorobu přeprala natolik, abych mohla zavítat na Bienálovou noc, v rámci které Moravská galerie pořádala komentované prohlídky výstavami a k nim doprovodné workshopy. Stihli jsme navštívit jen jednu, o té však zato už teď můžu říci, že i kdybyste nestihli navštívit zbytek, tahle bude stát za to.
Foto: archiv Moravské galerie v Brně, moravska-galerie.cz

Výstava, kterou můžete v přízemí Pražáka vidět do 26. října (jako celé bienále), je totiž úplně jiná, než všechny ostatní, které jsem zatím viděla. Letošní téma přehlídky jsou studenti, studentské školy a jejich práce, a pořadatelé bienále se rozhodli mu dostát z všemožných perspektiv. Vezmete-li si například linku na procházku, jak nabádá název této výstavy, ocitnete se přímo v pozici studenta designu. 
Nejdřív budete muset čelit na přijímacím pohovoru, který údajně parafrázuje praktiky věhlasného Bauhausu, triu prapodivných individuí v komisi. Pokud je zdoláte, máte dveře otevřené: ale tím boj nekončí. Na podstavci uprostřed první místnosti je spousta předmětů, s nimiž si lze hrát,  je ovšem třeba vědět, k čemu slouží; kolem dokola se pak můžete rozehřát náhledy na cvičení s linkou, na které si potrpěl Paul Klee. V Hochschule für Gestaltung Ulm se studenti snažili nacpat svou osobnost do jediného slova a volby jeho umístění na papír, kterému nanejvýš ještě mohli vybrat barvu – nic jiného. A jakmile přejdete do další místnosti, smršť začíná – ze všech stran na vás vznáší požadavky pedagogové uměleckých škol z celého světa, kteří si opravdu nezadají v originalitě.

Foto: archiv Moravské galerie v Brně, moravska-galerie.cz

Je to tak, hlavní část Vzít si linku na procházku nesestává z hotových děl, ale z jejich zadání. Gró výstavy tedy neleží v kreativitě umělců, nýbrž ve vaší – při prohlížení těch desítek úkolů se zkrátka nevyhnete uvažování nad tím, jak by se dalo k tomu či onomu přistupovat a jestli je vůbec možné něco takového uspokojivě vyřešit. Nevystavuje se zde materiál; vystavují se myšlenky. 

Expozici tvůrci rozčlenili do čtyř oddílů: Forma, protože než začnete vidět jádro, vidíte jeho obal; Obsah, protože to je to, co Forma nese; Kontext, protože žádná věc neexistuje sama o sobě, avšak ve vztahu k něčemu; a Meta, jenž zahrnuje vědomé uvažování o vědomém uvažování. Uvažovat a tvořit se však nedá jen tak; student musí pracovat se zdroji, aby věděl, odkud se mohou ubírat jeho dějiny umění. Takový prostor se snaží napodobit poslední místnost, zvaná Studovna; pod patronací svatého Jeronýma si zde můžete prohlédnout například knihy o japonské vazbě nebo typografickém výzkumu, který nás jako studenty psychologie naprosto vykolejil tím, že suverénně používá metody jako sémantický diferenciál nebo faktorovou analýzu. Nejen psychologií živa je analýza dat.
Vzít si linku na procházku je dle mého názoru výborné zahřívací kolečko před tím, než se vrhnete do víru bienálové soutěže a dalších výstav. S nadsázkou a humorem dokáže přiblížit svět studenta, jehož práce pak budete mít možnost vidět jinde, a tím je z určitého hlediska i lépe pochopit.

Váš umělecký kalendář do konce roku

Pozdě, ale přece. Počínaje dneškem není doporučeno zůstávat doma!

Pokud víte o dalších slovutných akcích, které mě z nějakého důvodu minuly a myslíte si, že to další avantgardisté ocení, žhavte komentáře. 😉

Bohumil Kubišta: Kuřák (výřez). Zdroj: commons.wikimedia.org

BRNO

Den architektury
4. – 5. 10. (tento víkend)

Nadšenci do staveb a konstrukcí určitě ocení dny věnované právě tomuto žánru, jež snad nejviditelněji spojuje krásno s funkcí. Budete mít možnost dozvědět se něco více o zrenovované budově FI MU, Otevřené zahradě nebo architektonických konceptech, které zanechaly v Brně své stopy napříč dobou.

PROGRAM I PRO DALŠÍ MĚSTA ZDE

Zdroj: gotobrno.cz


Bienálová noc & Mezinárodní grafické bienále
4. 10. (tato sobota)

Mezinárodní grafické bienále je bezesporu jedna z hlavních událostí v brněnském umění. To letošní se zaměřuje na studenty a umělecké školy. Máte-li chuť na komentované prohlídky a nějaké ty workshopy, pak si rezervujte sobotu od 18h. A pokud budete mít povinnosti jinde, je pro vás bienále otevřeno až do 26. 10.

OFICIÁLNÍ UDÁLOST NA FB

PRAHA

Designblok 2014
7. – 12. 10. (příští týden)

Od roku 1999, kdy byl založen, si Designblok stihl najít tisíce příznivců. K vidění tu jsou kromě užitého umění a módy také interiérové výstavy nebo šperky. Letošní blok se bude točit kolem tématu “dětství”. Nakolik kvalitně se vystavovatelům podaří tématu dostát už je na vašem posouzení.

OFICIÁLNÍ STRÁNKY

Velmi zajímavá svítidla, navržená J. Plecháčem a H. Wielgusem pro Lasvit. Zdroj: journal-du-design.fr

DOX: Václav Bláha – Knihy se těžko vystavují
do 8. 10. 2014

Řada z nás ho zná a vůbec neví, že je to on. Kdo? Řeč je o knižním designérovi Václavu Bláhovi. Je vtipnou náhodou, že v Brně v rámci bienále můžete ocenit knižní tvorbu jiného umělce, Rostislava Vaňka, jenž je zároveň autorem takových věcí jako popisky v metru.
OFICIÁLNÍ STRÁNKY

NG: 
Drak se probouzí
do 23.11.2014
Palác Kinských
Po Japonismu v českém umění (který byl mimochodem výborný) to vypadá, že se NG dále veze na východoasijské vlně. Opět je zde cílem tuzemská tvorba, inspirovaná vlivy Dálného východu. A to jak těmi starými, tak i současnou pop kulturou.
Pocta Michelangelovi

do 19.10.2014

Komorní výstavička, věnovaná nehasnoucí hvězdě renesančního umělce.

OSTRAVA

Bohumil Kubišta: Promenáda v Riegrových sadech. Zdroj: obrazynaplatne.cz

GVUO: Bohumil Kubišta – Zářivý krystal
3. 10. 2014 – 4. 1. 2015

Další velká výstava v režii ostravské galerie, která vypadá naprosto slibně a lákavě. Každý trochu kulturní Ostravák má povinnost ji zhlédnout! Aport tady na blogu bude samozřejmostí.

OFICIÁLNÍ STRÁNKY

Poslední šance: Kupka a Japonismus

V Artcampovém týdnu na začátku července jsem měla možnost zhlédnout hned dvě výstavy, které stojí za to. Celé léto jsem se chystala, že vám dám echo, a ono ejhle: léto skončilo a výstavy se chýlí ke konci také. 
Kupka: Peníze. Zdroj: zpc-galerie.cz

Kaju se a omlouvám. Právě dnes totiž začíná poslední týden, kdy je můžete navštívit. Pokud se ochomýtáte kolem Plzně či v Praze, neváhejte!
Zaprvé: Kupka.
V plzeňské Západočeské galerii vystavují sbírku Kupkových figurálních obrazů. Kupka proslul zejména svými průzkumy abstrakce, ale abstrahovat nezačnete jen tak z vody, že ano. Přitom na to, co jeho zásadnímu objevu v dějinách malířství předcházelo, se spíš zapomíná. Exponáty výstavy, nazvané Orbis pictus Františka Kupky, pocházejí z jeho pařížského období, kdy žil na sklonku devatenáctého století v bohémském Montmartru a vytvářel satirické grafiky, ilustrace a kresby, kritizující tehdejší společnost, a s některými přispíval do místních časopisů. 
Z Národní galerie můžete znát například některé obrazy z cyklu Peníze, kde vystupuje proradný boháč s břichem, naditým až k prasknutí zlaťáky, jenž svádí ctnostnou pannu. Peníze, Náboženství, Mír a další vynikající práce, u nichž můžete žasnout nad Kupkovou lehkostí a ladností, s jakou pracuje v řemesle, na vás čekají do 7. Září.
Zdroj: ngprague.cz
Zadruhé: Japonismus.
Manga mi nikdy k srdci nepřirostla, ale velkou slabost pro tradiční japonské výtvarné umění (a moderní prózu, o níž však bude řeč někdy později) vskutku mám. Právě tuto slabost jsem polechtala v Praze – v Salmovském paláci Národní galerie, kde je také do 7. Září k vidění výstava, jež má za úkol zmapovat průnik inspirace ze Země vycházejícího slunce do českého umění. Západní umění začalo z Japonska šílet někdy v devatenáctém století a ani Česko jej nezůstalo ušetřeno. 
Zdroj: ngprague.cz
Co jsou to japonerie, co všechno čeští umělci z japonské estetiky přejali, jaký k ní měli vztah a jak se popasovali s reálným Japonskem, které se jim později podařilo navštívit – na všechny tyto otázky se snaží výstava odpovědět. Spolu s bohatým doprovodným programem, který bohužel probíhal v květnu a během prázdnin, a tak jsem nestihla na nic zajít, se mi Japonismus v českém umění zdál jako velmi solidně zvládnutá záležitost, která se pokouší přiblížit divákům fascinující vliv Dálného Východu.

Daisy

Hedvábné linky a opožděné zhodnocení Brněnské muzejní noci 2014.

Daisy Mrázková: (?), 2010. Zdroj: informuji.cz
Ke své necti musím přiznat, že jsem tenhle článek nenapsala dřív ne protože bych byla vytížená 24h/7 dní v týdnu, ale protože mě představa dalšího trávení času u počítače příliš nelákala. Psát 500 seminárek a pak ještě drtit na zkoušky, to všechno více méně u mrtvolně bledé, zářící obrazovky, ze které mě tak akorát bolí hlava – děkujeme, odcházíme. 
Nicméně BMN jsem si užila i navzdory nepřejícímu lijáku, v jehož znamení se bohužel celá noc nesla. S compaňeros jsme to vzali samozřejmě za ten umělecký konec (byli jsme i ve VIDA! – vědeckém interaktivním muzeu na Mendláku, ale měli jsme raději jít domů dřív – moc nás to neoslnilo). Na programu byla Richard Adam Gallery, Dům umění, ArchiBio (Czech the Light instalace v Místodržitelském paláci) a Filharmonie (která kvůli dlouhým frontám nedopadla).  Štrachali jsme se Brnem, zmoklí jak slepice, a já před vypláchnutím mozku zachránila tyto vzpomínky:
Christian Macketanz v RAG mě kdovíjak nezaujal. Jeho figurativním malbám v duchu Nové věcnosti něco schází – byly jako velké, ordinérně pěkné nádoby, které čekají na naplnění.
Evžen Šimera na mostě mě naopak svými přísnými a ostrými geometrickými tvary nadchl více. Nejde jen o abstrakci versus figuraci – nejsem prvoplánově zatížená na to či ono. Připadalo mi, že se Šimerovi – ač s pomocí minimálních prostředků – podařilo vystihnout to, co chtěl, lépe než Macketanzovi.
Daisy Mrázková: Thin line, 2010. Zdroj: kulturissimo.cz
V Domě umění jsem se našla. Nevěděla jsem pořádně, co od výstavy, zaměřené na umělkyně starší 65 let čekat, ale o to příjemnější moje překvapení bylo. Každé dílo bylo vyzrálé, šlo poznat, že jeho autorka už má “v rukách grif” – ví, jak nejkratší cestou k vyjádření něčeho, co do té doby existuje pouze v její hlavě a ani třeba nemá verbální podobu. Některé věci byly ryze krásné, jiné hravé, další spíše melancholické, některé důmyslné, ale většina jich v sobě spojovala několik těchto charakteristik dohromady. Chtěla jejich zkoumání a užívání si věnovat o něco delší chvíli, takže se na výstavu chystám znovu. 
Kdo mi ale vzal vítr z plachet, slova z úst, čelist z pantů a všechny další možné myslitelné věci byla paní, která se jmenuje Sedmikráska – Daisy Mrázková. Hned, když jsem její kresby uviděla, jsem zůstala paralyzovaná a kdyby o tom měl někdo napsat pohádku, určitě by končila slovy “a pokud ještě nezemřela, zírá na Daisyiny kresby dodnes”.

Daisy Mrázková je spisovatelka a malířka, která je známá především svými knížkami pro děti, jež vytváří od r. 1962. Zpočátku se věnovala olejomalbě, poté perokresbě, kresbě barevnými tužkami a v devadesátých letech malbě vaječnou temperou. Spolu s manželem Jiřím Mrázkem byli členy skupiny UB12. Nyní je členkou Umělecké besedy. (baobab-books.net)

Nevím, co v nich vidím takového, že i po dvou týdnech ve mně vyvolávají stejně silné pocity jako poprvé. Ten způsob, jakým se čáry u ní na papíře chovají, co vytvářejí, co říkají…

Radši s mluvením přestanu, dokud jsem se ještě neztrapnila. Mám takovou hypotézu, že dobré neliterární dílo poznáte tak, že ve vás vyvolává silné hnutí (pocitů?), ale nedostává se vám k jejich vyjádření slov, respektive sami víte, že slova nikdy podstatu toho nevystihnou. K tomu bych se tady zřejmě musela chopit úplně jiných prostředků vyjadřování. 🙂

Daisy Mrázková: (?). Zdroj: eantik.cz

Brněnská muzejní noc 2014: Kam zajít?

Nebýt těch všudypřítomných růžových brožurek, pravděpodobně sobotní večer strávím nějakou podobně nudnou činností jako je spánek. 


Naštěstí mě ovšem zmíněné brožurky hned na první pohled zaujaly perfektním designem, na který je vskutku radost se dívat, a z jejich obsahu se těším ještě víc. O čem to žvaním? No přece o Brněnské muzejní noci 2014, která letos slaví svůj desátý ročník. Co mě při prohlížení programu chytlo za srdce a na kterých akcích se uvidíme – to vše se dočtete po rozbalení článku.

Horečka sobotní noci v těžce kulturním duchu. Zdroj: artalk.cz


Brněnská muzejní noc nespočívá “pouze” v tom, že se otevřou brány muzeí a galerií všem návštěvníkům zdarma – letos se propojuje s festivalem světla Czech the Light, který chce zkrášlit a oživit veřejné prostory světelnými instalacemi, a s Týdnem města, jenž má za úkol vyhnat lidi do ulic a poskytnout jim příležitost víc se družit. Mám radost, že se veřejný prostor tímhle způsobem oživuje.

Na výběr je toho vskutku přehršel a já se tak pídila pouze po uměleckých záležitostech. Samozřejmostí je kopa workshopů, seminářů, performancí a tak dále. Tady uvedu jen pár, pokud se chcete workshopově naprosto vyšťavit, určitě koukněte dále na web.
Co tedy nabízí během horečky sobotního večera brněnské galerie?

Umělecké galerie

Moravská galerie
Jít do MG je sázka na jistotu. Jestliže jste jakožto milovníci moderního umění ještě neviděli stálou výstavu (která je od prosince zadarmo!!) v Pražákově paláci, od 20h máte možnost připojit se ke komentované prohlídce. Na současnou scénu můžete navázat hned v 22h, kdy bude provázet svou výstavou Martin Vongrej.

Lenka Klodová: O Boženě, 1997. Pohled na instalaci v UMPRUM muzeu. Zdroj: archiv MG, moravska-galerie.cz

Hned vedle v Uměleckoprůmyslovém muzeu můžete od 19.30 nakouknout do světa módy, neboť tam bude mít derniéru (super) výstava Voliéra, jejíž součástí bude performance. V 22h si můžete s výkladem prohlédnout Někdy v sukni, rovněž povedenou expozici ženského umění 90.let u nás. (Celý večer bude v UMPRUM tematicky žensky zaměřený.)

Dům umění
Milovníci skupinové práce se mohou již od 14h podílet na vytváření masivní patchworkové deky v parku Koliště za Domem umění, a k tomu uspořádat spontánní piknik. Jestli nebudete mít dost měkkých látek, připojte se od 17h k výtvarné dílně na téma FILC, která souvisí s právě probíhající výstavou Grey Gold (současná tvorba československých umělkyň nad 65 let).

Filharmonie Brno
Koho zajímá klasika, může nahlédnout do zákulisí Besedního domu. Filharmonie zde pořádá co 15 minut komentované prohlídky od 18h do půlnoci, a budete mít příležitost vyslechnout si také tři originální minikoncerty.

Christian Macketanz: Bez názvu III, 2005. Zdroj: artmikulov.cz

Richard Adam Gallery
Mnozí si ji nejspíš pamatujete jako Wannieck Gallery. Momentálně vystavuje dílo Christiana Macketanze, kterýžto jest německý realistický malíř figur, Evžena Šimeru (konceptuál) a Richarda Roháče (expresionismus). Na výběr máte buď tradiční komentovanou prohlídku od 19h nebo interaktivní, která začíná v 21h. Mezitím od 20 do 22h bude probíhat výtvarná dílna pro mládež a dospělé od 15 let.

Czech the Light

Luboš Wišniewski: Mrak. Zdroj: centrumnews.cz

Kromě parádních instalací, které budou v sobotu večer k vidění a jejichž seznam a lokality najdete tady, jsou v rámci festivalu pořádány tři doprovodné akce: Malování světlem v ulicích (již proběhlo), Základy světelného designu a Základy malování světlem. Na ty je třeba se do 14. 5. přihlásit, troufám si ale říct, že bude o co stát – kdy se vám třeba poštěstí se něco přiučit o umělecké práci s osvětlením?

Instalace, které ve mně zanechaly nejsilnější dojem, jsou Mrak (u JAMU), SPAM: Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory (nádvoří UMPRUM muzea) a Archibio (nádvoří Místodržitelského paláce). Určitě ale obhlédněte i ty ostatní.

Konec dobrý, všechno dobré!

Na koho bude ta vysoká kultura moc, ten má šanci se po intenzivním zážitku uvrhnout zpátky do dobytčího stavu na retro párty na Flédě. Dress code přijde vhod. Budete si moci mimo jiné pocumlat cukrovou vatu anebo si potetovat tělo tetovačkami z Pedra jak za starých časů.

Roy Lichtenstein: Dívka s míčem, 1961. Zdroj: sanjeev.net
Kam zavítáte vy? Třeba se potkáme! 🙂

Stručný program:

MG

Pražákův palác
18.00–22.00 Slova, písmena, obrazy / výtvarný ateliér
20.00 Moderní a současné umění / prohlídka expozice s výkladem
22.00 Martin Vongrej / prohlídka výstavy s výkladem

UMPRUM muzeum
18.00–22.00 SUKNĚNESUKNĚ / výtvarný ateliér
19.30 Derniéra Voliéra / vizuálně podmanivá performance
22.00 Někdy v sukni / prohlídka výstavy s výkladem
po setmění – 00.00 Vladimir 518 & David Vrbík: SPAM interpretace černo – bílých struktur Zdeňka Sýkory (Czech the Light – světelná instalace na nádvoří)

Dům umění
14.00 PATCHWORK (park Koliště za Domem umění)
17.00–22.00 Výtvarná dílna na téma FILC k výstavě Grey Gold (Morrows)
17.00–24.00 Bar muzejní noci (káva a koktejly)
17.30 Grey Gold / komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Terezií Petiškovou
po setmění – 00.00 František Skála: Dům stínů (Czech the Light – světelná instalace za Domem umění)

Filharmonie Brno
18.00–24.00 Komentované prohlídky zákulisí Besedního domu a série tří minikoncertů

RAG
19.00 Tradiční komentovaná prohlídka s kurátorem výstav
20.00–22.00 Výtvarná dílna pro dospělé od 15 let
21.00 Interaktivní komentovaná prohlídka výstav s lektorem a tlumočníkem do znakové řeči


(Vycházela jsem z brnenskamuzejninoc.cz)

Dalí na Špilasu aneb komorní rozhovor ve dvou

Když jsem v listopadu minulého roku psala o Dalího krásných ilustracích pro Dantovu Božskou komedii, kdo mohl vědět, že za pár měsíců budeme mít v Brně možnost některé kousky vidět naživo?
Grafika k výstavě. Zdroj: spilberk.cz

Je to tak: ty plakáty, které vídáte všude po městě, nelžou – na kopci se nám opravdu usídlil onen Španěl. Nejsou to reprodukce, nejsou to kopie, všechno je pravé (tedy snad) a máte možnost si to proklepnout do 6. dubna.

Božská komedie, 1960. Zdroj: liveauctioneers.com

Pochopitelně vzbudila výstava velký zájem, a tak nebudete jediní, kdo se poplazí vzhůru, aby zjistil, kde se ten hype bere. Špatná zpráva pro Klub asociálních kunst vychutnávačů: klidu si příliš neužijete, tak raději nechte všechny bodné a palné zbraně doma, abyste způsobili co nejmíň škod, až ztratíte nervy. (Ale pokud už jste co se týče frekventovaných výstav zocelení a byli jste třeba ve Vídni na Magrittovi, kde se člověk skoro nepohnul, není se čeho bát.) V případě o něco větší smůly se v každé místnosti budou ještě velmi hlasitě bavit a smát hlídači, kteří s velkou pravděpodobností nenechají nit suchou ani na vás, nicméně k jejich cti nutno říci, že se s nimi dalo dobře domluvit, takže jediný oříšek představovali ostatní návštěvníci, kterým prostě dost dobře nemůžete zakázat, aby přestali existovat. 😛

Dvanáct apoštolů/Rytíři kulatého stolu
– sv. Ondřej, 1972. Zdroj: printed-editions.com

A výstava samotná? Za mě palec nahoru, byla jsem příjemně překvapená. Žádné velkopanské oleje, žádná profláklá díla, která byste v různých podobách viděli už tisíckrát, žádné šílené adorace Dalího osoby. Pravda, nějakému tomu milování se nevyhnete nikdy – ale když si budete veškerý pokec k obrazům držet spíše od těla a vytáhnete z něj jen kontext, potřebný k pochopení toho, proč malíř udělal to a to, troufám si tvrdit, že si tuhle komorní výstavu užijete. Její malé rozměry a prezentace věcí, které nejsou širokému publiku tolik známé a působí intimněji, než okázalé velkoformátové malby – k vidění tam jsou ilustrace, dekorační předměty, nádobí,… a také fotografie Dalího od Václava Chocholy – je to, co tuhle výstavu dělá sympatickou. Osobně mi připadá, že když si prohlížím malířovy drobnější práce, jsem mu blíž, než když stojím před jeho masivní malbou, vytvořenou k tomu, aby někde visela a co nejvíce exhibovala jeho osobnost. Ale to už jsem někde asi říkala.
Dvanáct apoštolů/Rytíři kulatého stolu, 1972. Zdroj: zaidan.ca
V každém případě ano, odnesla jsem si ze Salvadora Dalího: Zhmotnění neskutečného příjemný zážitek. Sláva tohoto umělce obaluje velmi mocně a právě proto může v některých lidech vyvolávat spíš odpor (když k tomu přičteme jeho zjevně egocentrickou a exhibicionistickou náturu), v nebývale jemných ilustracích nebo promyšleném designu talířů (kdo by to byl řekl) však objevíte, že za přemrštěnou exhibicí a snahou upoutat leží něco, o čem se nedá pochybovat – talent a to, že tenhle člověk prostě měl co říct.
Karetní talíře – Královna, 1967. Zdroj: liveauctioneers.com
Karetní talíře – Eso, 1967. Zdroj: liveauctioneers.com

P. S. Ten hrací prostor úplně vzadu, kde si můžete (nebo spíš vaše děti mohou) zahrát na surrealisty je taky fajn.

Salvador Dalí: Zhmotnění neskutečného
Muzeum města Brna, Špilberk
6. 3. – 6. 4. 2014
Každý den od 9 do 17h

http://www.spilberk.cz

Zpátky do ulic. Timova přistřihnutá křídýlka v Off Formatu

Pokud žijete v Brně a oceníte všelijaké šikovné způsoby, jak ozvláštnit šedivý městský prostor, jméno Timo vám určitě není neznámé. Timo je sympoš, který se svými poetickými i sžíravými obrázky a průpovídkami ve veřejných prostorách Brna už párkrát dostal do kdejakých článků, a který má na Facebooku fandy, ochotné hájit jeho “zájmy” hlava nehlava a jiným lidem, kteří se opováží jeho piecy “crossnout”, tu hlavu třeba utrhnout. Protože mám v srdéčku pro jeho průpovídky a provokativní, nicméně inteligentní obrázky taky místo, zamířit do nezávislé galerie Off Format na jeho vůbec první indoorovou výstavu byla samozřejmost.
Tolik imperativů najednou. Foto: Zia Gouel v Off Formatu

Vtrhly jsme s kamarádkami do prostoru hipsterské galerie o pár metrech čtverečních plné očekávání. (Vzhledem k zástupům milovníků brněnského street artu to vypadalo, že se Off Formatu podařilo na Timovu výstavu přilákat víc návštěvníků, než měli za celou svou předchozí existenci.) Výstavu jsme měly prohlédnutou za chvilku, takže Stendhalův syndrom určitě nehrozí. Galerie příchozím nabízí trošku jiný pohled na Timovu tvorbu: pečlivě vykreslené studie, spíše menší kousky vhodné k vám do obýváku (nebo do ordinace, pokud jste oční lékař se slabostí pro svastiku, heh). Přesvědčíte se, že Timo má solidní umělecké základy, pokud jde o poctivé řemeslo, a že vtip a nápady ho neopouští ani u “intimnějších” projektů. Jeho street art si můžete připomenout buď na zarámovaných zmenšeninách nebo na postarší televizní obrazovce, na které roste češství v květináči.

V tomhle názoru si můžem s Timem plácnout. Foto: Zia Gouel v Off Formatu
A právě jeho “normální” tvorbu jsem při prohlížení výstavy v Off/Formatu nemohla vypustit z hlavy. Byl to takový ten protivný hlásek vzadu v hlavě, který nepřestal brblat, přestože jsem každému Timovu dílku věnovala náležitý čas a mnoho pohledů. Nešlo by ani tak o drzost samotných obrázků a nápisů, jako spíše o to prostředí, kde je potkáte – právě ta špinavá, šedivá ulice mimo galerii dělá Tima a ostatní street artisty tak výjimečnými – až magickými. Ty škaredé chodníky, silnice a neestetické stavby, na nichž umělcovy nápady ožívají a skví se tam jako květina na mrtvé poušti. Chodník, po které když kráčíte, beztak ji nevnímáte, ale když si všimnete Timovy básničky, rozsvítí vám to na chvilku den.
Ráda jsem tě, Timo, poznala i z jiné stránky, v čemž vidím největší plus tvé výstavy, která v Off Formatu potrvá až do 19. 2. Ale víc se mi, chlape, líbíš tam venku, na ulici.