Most Mirabeau

Guillaume Apollinaire

Pod mostem Mirabeau se valí Seina
A lásky mé
Mám-li už vzpomínat ta jména
Po zlém vždy přišla radost vytoužená

Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám

Zůstanem v objetí stát jak jsme stáli
A pod sebou
Jak pod mostem zřít neustálý
Proud věčných pohledů jak znaveně se valí

Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám

I láska prchá jak ta voda čilá
Ach prchá nám
A život pomaloučku zmírá
A naděje v něm dávno zdivočila

Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám

Dny týdny hasnou ztrácejí se jména
Jsou navždy pryč
Čas přešlý láska utracená
Pod mostem Mirabeau se valí Seina

Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám

(Alkoholy, 1913; překlad Karel Čapek)

le-pont-mirabeau-paris
Most Mirabeau dnes. Zdroj: en214b.com

Už dlouho mě nezasáhla poezie tak, jako během prohlížení výstavy Josefa Šímy v Moravské galerii minulý víkend. Podobně jako jiné druhy umění pocítíte její sílu nejvíc, když vám autor díla mluví z duše. Guillaume Apollinaire to se mnou umí i po mnoha letech. Stará láska prostě nerezaví.

– Z.G.

3x o umění: Jak o něm mluvit a další články

Ačkoliv jsme si teď užívali výtečného babího léta a po týdnech s deštníkem konečně došlo na to brouzdání ve spadaném listí, lov hub a poslední posezení na zahrádkách, bez svetru a něčeho teplého na pití už to nejde. Kdybyste k tomu hledali něco na čtení, měla bych pár nápadů…

wp-image-2121492960
Nejlepší exponát z Kmenů 90 v Moravské galerii: Frustrovaná taška Kryštofa Kintery (I’m so sick of this all, 2003, v soukromé sbírce).

Continue reading “3x o umění: Jak o něm mluvit a další články”

Příběhy léta

Léto! napadlo mě, když jsem viděla tyhle obrázky. A pak jsem si vzpomněla, že se jejich autor proslavil téměř geometricky abstraktními výjevy bazénů a bylo jasné, odkud vítr vane.

david-hockney-2-3
Zahrada s modrou terasou, 2015, akryl na plátně. Soukromá sbírka. Zdroj: artslife.com

David Hockney tady není žádný nováček. Jeho práce přetékají barvami a energií, která dokáže skoro omráčit. Jsou zdánlivě jednoduché, protože to, co kreslí, je jednoduché. Ale opravdu je? Některé z těchto výjevů kreslil na iPadu; u téměř osmdesátiletého pána, který v pop-artové horečce druhé poloviny minulého století patřil (a stále patří) k nejuctívanějším ikonám uměleckého světa, by člověk nečekal, že adoptuje technologii nového milénia vyrazí s ní všem dech, zatímco zůstane věrný svému stylu.

Continue reading “Příběhy léta”

Edward Weston: Metamorfózy

Tenhle článek jsem chtěla napsat už před mnoha týdny, kdy jsem psala o Georgii O’Keeffe, jejíž výstava v Kunstforu Wien právě končí. V místnosti, věnované objektům, jimiž se Georgia proslavila nejvíc – květinám – ji doprovázel jeden z jejích kolegů, fotograf Edward Weston. Proti jejím výrazným plátnům působily  jeho práce jako mravenci – malé černobílé fotky bez rámu, jednoduše umístěné v jedné řadě. Ale během té doby, kdy jsem neměla na blog čas nebo chuť, jsem nosila jsem některé z jeho prací stažené v mobilu a pokaždé, když jsem se na ně podívala – i teď, zatímco píšu tohle – bylo těžké odtrhnout od nich oči stejně jako poprvé.

Dámy a pánové, přivítejte prosím Edwarda Westona.

e-weston

Continue reading “Edward Weston: Metamorfózy”

Georgia

id_078_web
Georgia O’Keeffe: Oriental Poppies, 1927. The Collection of Frederick R. Weisman Art Museum at the University of Minnesota, Minneapolis. © Georgia O’Keeffe Museum / DACS, London. Zdroj: tate.org.uk

Je několik umělců, kteří se svými díly dotýkají samého dna mé duše. Z části jsou to zároveň takoví, kteří málokdy na výstavách překročí hranice svého kontinentu – a vidět jejich díla naživo je pro mě tudíž podobný zážitek, jako pro věřícího mše svatá.

Georgia O’Keeffe je jedna z takových umělkyň. Continue reading “Georgia”