Vila Tugendhat. Funkcionalistický skvost meziválečné architektury

Návrh této luxusní vily vypracoval známý německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886 – 1969), jehož dílo ovlivnily osobnosti funkcionalismu jako Le Corbusier či Walter Gropius. V třicátých letech zastával funkci ředitele Bauhausu (školy architektury, umění a designu), který Gropius založil. Proslavil se návrhem německého pavilonu na výstavě EXPO v Barceloně, IBM Plaza v Chicagu nebo právě návrhem vily v Brně – Černých Polích, jehož zadavatelem byla rodina brněnského textilního průmyslníka Fritze Tugendhata.

Mies vilu navrhl roku 1928, přičemž o dva roky později se do ní Tugendhatovi již mohli nastěhovat. Důkazem, že nejde o jen tak běžnou stavbu, budiž skutečnost, že náklady na její realizaci (včetně nábytku a zahrady) přesáhly částku, která by v té době stačila na výstavbu třiceti rodinných domů.

Základ vily tvoří ocelová konstrukce. Jednotlivá podlaží nespočívají na zdech, nýbrž na štíhlých pochromovaných sloupech. Některé zdi, které byly prosklené, opticky spojovaly obytné prostory s okolím a  některá okna z unikátního skla, které se prakticky nelesklo, bylo dokonce možné úplně spustit do podlahy. Díky tomu – a také čistému, minimalistickému designu – stavba působí velmi svěže, lehce a soukromé prostory, které bývají často přísně oddělovány od vnějšího světa, s ním zde téměř splývají.

Ačkoliv vila působí, že má pouze jedno patro, obsahuje podlaží tři. V nejvyšším patře se nacházejí soukromé prostory – ložnice manželů Tugendhatových, dětské pokoje, pokoj vychovatelky a přijímací hala. Přiléhají k nim také dvě garáže a byt správce. Druhé patro sloužilo jako společenská část, kde se nalézala i kuchyně, zimní zahrada a terasa. V posledním patře přebývalo služebnictvo a nalézalo se tam technické zázemí. Mechanismus vytápění byl jedním z pokrokových prvků vily – zatímco v třetím a prvním patře se topilo běžnými radiátory, druhé poschodí bylo vyhříváno horkým vzduchem, vyháněným právě z nejnižšího podlaží otvory v podlaze a ve stěnách.

Mies van der Rohe navrhl nejen stavbu vily, ale částečně i interiér. Sám osobně vybíral materiály na stěny určitých místností. Například jídelní prostor oddělovala půlkruhová zeď z makassarského ebenu a obývací prostor od pracovního zase vzácná onyxová zeď, která mění svou barvu tak, že propouští sluneční světlo pod určitým úhlem. Její zhotovení stálo tehdy 200 000 korun, přičemž cena průměrného rodinného domu činila 50 000 korun. S návrhem interiéru Miesovi pomáhala zejména jeho životní i pracovní partnerka Lilli Reichová. Nábytek byl většinou zhotoven z oceli, ušlechtilého dřeva z Asie a různých drahých látek.

Dům byl na počátku dvacátého století opravdu zlomovým dílem v architektuře, v němž jeho autor dokázal plně využít veškeré vymoženosti tehdejší doby. Jeho historie však zdaleka není klidná. Majitelé vily v ní bydleli pouze osm let, než je události v zemi v roce 1938 donutily emigrovat. Poté stavba střídala majitele – přebývalo v ní nejdříve gestapo, sovětská armáda, poté se stala soukromou taneční školou, rehabilitačním centrem, až nakonec skončila jako muzeum ve vlastnictví státu.

Válečné nepokoje a necitlivé rekonstrukce se na ní bohužel podepsaly. Některé věci jsou už bohužel nenávratně ztraceny, což platí také pro zřejmě nejdražší část domu – unikátní zasouvací okna, z nichž přežilo do dnešních dnů pouze jediné; jiné se díky šťastným náhodám povedlo získat zpátky, například zeď z makassarského ebenu, která dlouhá léta stála v jídelně právnické fakulty rozřezaná na obklad a nebýt kunsthistorika Ambroze, stojí tam nejspíš dodnes. Pár kusů nábytku zachránila samotná rodina Tugendhatových při svém útěku do Venezuely.

Po všech obstrukcích a komplikacích se vilu tedy nakonec podařilo znovu zrestaurovat. Dnes je otevřená veřejnosti a každý, kdo má zájem, si ji může prohlédnout na jednom či druhém návštěvnickém okruhu, které správa vily nabízí. Málokdo však ví, že to odporuje přání jejího architekta, který vilu původně stavěl pro bydlení – nikoliv k tomu, aby v ní korzovaly a obhlížely si ji zástupy cizích návštěvníků.

Použité fotografie pocházejí, pokud není uvedeno jinak, z oficiálního webu tugendhat.eu a byly pořízeny v únoru 2012, těsně před otevřením vily veřejnosti.

Zdroje:
Oficiální webová stránka vily
Památka UNESCO: Brno – Vila Tugendhat
(Česká televize) Deset století architektury: Vila Tugendhat
Rozhovor s Danielou Hammer-Tugendhat na Idnes.cz