“Snad jsem již řekl, s jakou vášní jsem miloval večerní městská světla. V dobách, kdy mne ještě Praha deprimovala a kdy jsem pro stesk po domově neodhalil ještě její krásy, byla světla pražských mostů, odrážející se ve vodě, prvním signálem magičnosti Prahy. Na procházkách po těchto mostech jsem přišel na myšlenku napsat velkou báseň o člověku, bez něhož by bezpochyby tvář měst byla jiná, chudší, o Edisonovi.”
– Vítězslav Nezval
 |
| Dave McKean: The Particle Tarot – Chariot (Vůz) |
Dlouhá básnická skladba V. Nezvala, ve které v libozvučném proudu slov sledujeme záblesky ze života Edisona a neznámého hazardního hráče, jenž je ne nepodobný vypravěči, se považuje za jedno ze stěžejních děl české poezie a některými i za samotný vrchol, nejkrásnější dítě Nezvalovy tvorby.
Edison poprvé vyšel v létě roku 1928 zároveň s Manifesty poetismu, a lze v něm ucítit stopy pozvolného odeznívání tohoto českého avantgardního směru, který si kladl za úkol naučit čtenáře dívat se na svět jako na báseň, pozitivně, oprostit se od politiky a soustředit se na radosti života. (Více o něm v dalším díle Avantgardy.) Nezvalovo pásmo s námi cestuje po světě, zastavuje se na různých místech, dotýká se vzpomínek a obrazů, které jitří i naše ostatní smysly:
(…) zářivějších meteorů jejichž moc
poznali jsme kdysi v praných nocích světel
reflektory stínů zbavené jak metel
jež nás šlehaly až k horké závrati
na shledanou signály jež nad tratí
lákáte mne do dálek jak dusné růže
na shledanou hvězdy polibky mé duše
otvírající mi lázně v zahradách
temné balzámy a hřebíčkový pach (…)
– Vítězslav Nezval: Edison
Ale nedokáže se ubránit trpkému podtónu, nešťastným myšlenkám zatlačeným kamsi dozadu do hlavy, které v některých chvílích samy vyplynou na povrch.
Bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!
– Vítězslav Nezval: Edison
Číst Edisona je jako plavit se na lodi – mořské vlny mají také svůj rytmus, přelévají se přes sebe a unášejí vás někam, kam jste se třeba nezamýšleli dostat, občas, pokud zabere silný proud, to s vámi hází sem a tam, jindy s vámi něžně kolébají jako maminka před usnutím. Nezval v Edisonovi plně rozvinul své veliké hudební nadání; jeho pásmo je postavené jako píseň, má své sloky a refrény (Bylo to ovšem něco krásného/těžkého, co drtí…), opakuje se, ale mění své motivy, zabalené pokaždé do nádherných metafor a přirovnání, které na sebe vzájemně navazují tak, jak se autorovi asociovaly. Interpunkce v drtivé většině chybí. Báseň má pět zpěvů, z nichž čtvrtý je nejdelší; ve vydání z r. 1982 (zajímavá přesmyčka – viz rok prvního vydání nahoře) ovšem Edisonem nekončíme – druhá část knihy je tvořena Signálem času, který Nezval napsal později. Jde také o pásmo a také fantasticky vystavěné, ale tentokrát se s Edisonem loučíme a oplakáváme ho, neboť podtitulem Signálu času je Panychida za Edisona – jinak řečeno tryzna, smuteční obřad.
Naše životy jsou tvrdé krajíce
Každodenně trochu umírajíce
modelujem svoje embryální hlavy
jednou tomu řekli nemoc jindy zdraví
je to tentýž měsíc vždycky jiná čtvrt
Naše životy jsou sto let dlouhá smrt
– Vítězslav Nezval: Signál času
Edison je natolik krásný, že všechna slova, která jsem v tomto článku použila k jeho popsání, nejsou a nemohou být přesná. Stranou od mé slabosti pro avantgardní tvorbu a pásma, je to jedna z nejdokonalejších básní, které jsem kdy četla, a to rozhodně nejsem odborník na poezii, ani nadšenec, louskající pořád verše. Nepřestanu obdivovat mistrovství některých umělců, kteří se svým dílem zapsali do tváře historie. Nezval je (nejen) díky Edisonovi jedním z nich. Lidé, čtěte!
P.S. Edisona zhudebnil v roce 1978 Jan Spálený. Jeho deska se skládá ze šesti částí, přičemž ta čtvrtá je minutová mezihra. Tady, na TyTrubici, si ho můžete poslechnout. (V postranní liště najdete ostatní části desky.)
Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule
a jen Newton doved těžit ze své boule
tisíc lidí mělo epilepsii
a jen svatý Pavel uzřel hostii
tisíc hluchých lidí bloudí beze jména
a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena
tisíc šílenců již táhlo zámořím
a jen Nero doved zapáliti Řím
tisíc vynálezů jde k nám za sezónu
jenom jeden z nich však byl ten Edisonův
– Vítězslav Nezval: Edison
Like this:
Like Loading...
Related
H s n m 